Zdravotní technika
Čistá voda a kanalizace v rodinném domě
Zásobování domu vodou
Na způsob zásobování objektu vodou myslíme už při výběru pozemku. Prověřujeme si, jestli v blízkosti pozemku vede veřejný vodovod, nebo jestli budeme objekt zásobovat vodou z vlastního zdroje. V případě možnosti napojení objektu na veřejný vodovod je potřebné vybudovat vodovodní přípojku.
Měření spotřeby vody
Na měření spotřeby vody v domě se používají vodoměry. Instalují se na vodovodní přípojce jako součást vodoměrné armatury. Vodoměrnou sestavu umísťujeme na pozemku nemovitosti ve vodoměrné šachtě nebo výjimečně na vhodném místě v domě. Má být umístěná mimo dopravních pásů a chráněna před vnikáním vody, plynu a nečistot. Nesmí se odvodnit do kanalizace, ani jí vést jiné potrubí, kabely apod. Je zakázané umístit ji do garáže. Vodoměrná komora je součástí vnitřního vodovodu. Umístění sestavy a velikost vodoměru určuje dodavatel vody (obyčejně příslušný závod vodáren a kanalizací) po dohodě se stavebníkem. Vzdálenost šachty od hranice nemovitosti (uliční čáry) bývá 1 až 2 metry. Přípojka a armatury na vodoměr jsou majetkem dodavatele vody. Rozměry vodoměrné šachty musí být také, aby vodoměr byl lehce a bezpečně přístupný při odčítání a montáži. Nejmenší vnitřní rozměry šachty mají mít rozměr 900 x 1200 mm. Šachta může mít i kruhový průřez s minimálním průměrem 1200 mm. Nejmenší rozměr vstupního poklopu mísí být 600 x 600 mm. Měl by být vodotěsný a pod ním by měl být druhý, tepelně-izolační poklop (např. dřevěný) .Dno vodoměrné šachty většinou odvodňujeme trativodem. V lokalitách s vysokou hladinou podzemní vody zřídíme na dně šachty záchytnou jámu na odčerpávání vody v případě havárie nebo opravy.
Vodovodní přípojka
Vodovodní přípojka jako součást vodovodní sítě přivádí vodu z uličního vodovodního potrubí k rodinnému domu a končí za vodoměrem před hlavním uzávěrem vnitřního vodovodu. Každý rodinný dům má mít samostatnou vodovodní přípojku. Vedeme ji přímočaře se spádem nejméně 0,3 % k uličnímu vodovodnímu potrubí. Přípojku kryjeme 120 cm až 160 cm vrstvou zeminy. Musíme vždy dodržet nejmenší dovolenou vzdálenost přípojky od souběžných podzemních vedení. Území nad přípojkou musí být přístupné a trvale nezastavěné (případ oprav). Přípojku nevedeme pod podlahami suterénních nebo nepodsklepených místností.
Vlastní zdroj vody
Pokud nemůžeme objekt napojit na veřejný vodovod, musíme pitnou vodu získat z vlastní studně. Její předpokládanou vydatnost a kvalitu můžeme konzultovat dopředu s geologem. Jakost pitné vody podle STN 75 711 musí být taková, aby ji lidé mohli používat bez nebezpečí ohrožení zdraví. Má být průhledná, bezbarvá, bez zápachu, má mít příjemnou chuť, teplotu od 8 do 12 stupňů C, tvrdost 8 až 12 stupňů N, nesmí obsahovat chemické látky, které ohrožují lidský organizmus a musí být bez choroboplodných zárodků. Průměrná denní spotřeba vody je asi 280l/osobu/den.
Studna
Každá studna, bez ohledu lna její umístění (např. v suterénu rodinného domu, v zahradě, na chatě), druh použití a množství odebrané vody, je ve smyslu zák. č. 138/1973 Sb. O vodách vodohospodářským dílem. Na její zřízení je třeba stavební povolení od příslušného vodohospodářského orgánu. Na pozemku ji umísťujeme až na základě důkladné prohlídky staveniště a jeho okolí. Vyhýbáme se místům v blízkosti žump a jiných zdrojů možného znečištění. Do průzkumu patří i přehlídka studní sousedů a konzultace s nimi. Ověříme si přitom vydatnost studně na pitné a užitkové účely. Prověříme i dostupnost technického zařízení na zřízení studny. Šachtové studny hloubíme ručně nebo strojem, obyčejně jen do hloubky nejvíc 20 m. Vrtané se hloubí vrtnými soupravami tehdy, pokud je spodní voda hlouběji než 20 m. Jejich vnitřní průměr je 150 až 180 mm- Pro nebezpečí znečišťování vody ve studni, možnosti sedání objektu v důsledku stálého čerpání vody, studnu nezřizujeme nikdy vevnitř objektu. Na ochranu studny je nevyhnutelné dodržet ochranné vzdálenosti od zdrojů možného znečištění.
Domácí vodárna
Na dopravu vody ze studny do objektu zřizujeme domovní vodárnu (od 5 000 do 20 000 Sk). Umožňuje zásobování objektu pitnou nebo provozní vodou. Budujeme ji v místech, kde není zavedený venkovní vodovod. Tvoří ji domácí studna, čerpadlo, zásobní nádrž otevřená nebo tlaková s příslušenstvím. Samočinná vodárna je zařízení s tlakovou nádrží do objemu 2001 l, s nejvyšším pracovním přetlakem do 800 kPa a s denním odběrem vody do 6m3.
Části vodárny jsou čerpací agregát)odstředivé, samonasávací nebo ponorné čerpadlo a elektromotor), tlaková nádrž stojatého, ležatého nebo kulového tvaru s příslušenstvím, nasávací a výtlačné potrubí, které netvoří příslušenství vodárny. Samočinné zapínání a vypínání elektromotoru čerpadla řídí tlakový spínač. Pokud není čerpadlo v činnosti, unikání vody z nádrže do čerpadla zabraňuje zpětný ventil. Při návrhu domácí vodárny obyčejně nejsou potřebné složité výpočty. Velkou pozornost je třeba věnovat posouzení nasávací strany čerpadla. Pokud rozdíl výšek mezi nejnižší hladinou vody ve studni a čerpadlem je 7 až8 m, jako součást kompaktní vodárny v objektu použijeme samonasávací čerpadlo. Na čerpání vody z hloubky nad 8 m se neobejdeme bez instalování ponorného čerpadla, což je investičně náročnější. Ponorné čerpadlo použijeme při příznivé nasávací výšce tehdy, pokud máme dlouhé nasávací potrubí. Domácí vodárnu s tlakovou nádrží umísťujeme nejčastěji v suterénu, podle možnosti nejblíže ke studni. Měla by být v suchém prostředí se stálou teplotou, chráněna před mrazem nebo zatopením. Přípustná hlučnost vodárny by neměla přesahovat 70 dB(A) a v sousedních obytných místnostech max. 30 dB (A). Z úzkých vrtaných studní s hladinou vody víc než 8 m pod povrchem terénu nebo z kopaných studní s hladinou v hloubce 20 m vodu čerpáme ponornými čerpadly.Elektromotor spojený s nasávacím košem do jednoho bloku umísťujeme do studny pod hladinu vody. Nejznámější jsou typ Wiloo a SIGMA. Pokud se domácí vodárna často zapíná, kontrolujeme těsnost spojů jednotlivých komponentů.
Příprava teplé vody
V rodinném domě většinou používáme tlakové zásobníkové, případně místní průtokové ohřívače. Potrubí na rozvod teplé vody musí být v porovnání s rozvody studené vody tlakově i teplotně odolnější. Cirkulaci používáme na snížení ztráty vypouštěním vychladnuté vody z potrubí po provozní přestávce. Zabezpečuje oběh teplé vody v potrubí tak, aby i v nejvzdálenějším výtoku byla teplota vody v požadovaném rozmezí. Běžně se používá nucená cirkulace. Zabezpečí ji čerpadlo se spínacími hodinami na zpětném potrubí, případně čerpadlo s termostatickým řízením chodu, když se čerpadlo spouští až po ochlazení vody v potrubí. Vedení teplé i cirkulační vody chráníme tepelnou izolaci. Je to dobrá investice a ztráta tepla jsou významné hlavně při delších potrubích.
Vnitřní vodovod
Rozvody vody děláme podle možnosti přímé a co nejkratší. Potrubí ukládáme pod podlahu jen tehdy, pokud je vedené v ochranné konstrukci s možností kontroly (chránička, instalační kanál apod.). Potrubí teplé vody umísťujeme nad potrubí studené vody (aby ji neohřívalo). Cirkulační potrubí instalujeme mezi potrubí studené a teplé vody. Potrubí vedené v drážkách musí zůstat po zakrytí volné. Na vnitřní vodovod používáme ocelové, měděné a mosazné roury, z plastů (PE,PP,PB,PVC) a z nerezivějící oceli. Vlivem tvrdosti vody často dochází k zanášení a zmenšování průřezu. Pokud je voda tvrdá, volíme raději plastové potrubí, Na vnitřní vodovod nesmíme použít černé ocelové roury, s vnitřním asfaltovým povlakem a roury z plastů, které nevyhovují požadovaným teplotám. Materiál vodovodní přípojky do Ms 80 (Ms – jmenovitá světlost, vnitřní světlost) volíme z polyetylénu, PVC, ocelových rour pozinkovaných a asfaltojutované. Vyloučíme kombinaci plastového a kovového závitu ve spoji. Tepelná roztažnost obou materiálů je různá a spoj se postupně uvolní. Různé kovy kombinujeme tak, aby voda proudila z méně ušlechtilého materiálu do ušlechtilejšího a ne naopak.
Zkouška vnitřního vodovodu
Všechny vývody potrubí po dobu zkoušky musí být zazátkované. Po napuštění rour vodou a dosažení přetlaku nejméně 1,5 MP a tlak po 2 hodinách nesmí klesnout víc než o 0,02 MPa. Po osazení armatur vnitřní vodovod napojíme na vodovodní přípojku. Potrubí 3-krát propláchneme vodou a před posledním propláchnutím ho 60 minut dezinfikujeme roztokem chloridu sodného.
Vnitřní kanalizace
Vnitřní kanalizace odvádí odpadové vody ze zařizovacích předmětů, vpustí, výtoků a technologických zařízení v domě a z přilehlých ploch objektu po kanalizační přípojku. Jednotnou se odvádějí všechny splaškové i dešťové vody společným kanalizačním potrubím. Pokud je dělená, splaškové vody se odvádějí jedním potrubím do kanalizace a dešťové vody druhým.
Každá kanalizační síť musí být odvětraná. Větrací potrubí zabezpečuje větrání vnitřní a venkovní kanalizace a umožňuje přivádět dostatečné množství vzduchu potřebné na odvádění splašků. Za větrací potrubí považujeme část odpadního potrubí od napojení nejvrchnějšího zařizovacího předmětu po vyústění potrubí do atmosféry.
Větrací potrubí musí být vyvedené nad střechu objektu 0,3 m nad rovinu střechy (v podkroví by zapáchalo). Ukončujeme ho větrací hlavicí. Nejmenší vodorovná vzdálenost vyústění potrubí od oken je tři metry. Na odpadním potrubí má být v nejnižším podlaží ve výšce 1,1 m od podlahy osazená čistící tvarovka. Zařizovací předměty můžeme mít osazené i v suterénu pod úrovní veřejné kanalizace. Odpadní vodu do veřejné kanalizace je nutné přečerpat čerpadlem (ponorné, vertikální a horizontální). Kompaktní přečerpávací zařízení se vyrábějí pro čisté odpadní vody i pro splašky, např. Wilo Opti-Box, (asi 21.000 Sk) a čerpadla SFA (např. SANIBROY,SANIVITE). Na jedno zařízení je možné napojit víc zařizovacích předmětů. Pokud není v blízkosti nemovitosti vybudovaná veřejná kanalizace, musíme vybudovat žumpu, případně domácí čističku odpadních vod.
Žumpa
Žumpy jsou bezodtokové akumulační nádrže na shromažďování kapalných odpadů. Nejsou to čistírenské zařízení a nemůžeme z nich odpadní vody vypouštět do okolí. Žumpa se muší umístit tak, aby čerpání odpadní vody fekálními vozy z ní bylo jednoduché a aby se splnily podmínky o její nejmenší vzdálenosti od domácích studní. Nejmenší vzdálenost žumpy, septiku, kanalizačních potrubí od studny je při málo propustné půdě 10 m, při propustné30 m. Žumpa musí být vyhotovená jako vodotěsný podzemní objekt s odvětráním plynů potrubím nad jeho střechu nebo jednotlivým větracím potrubím s nejmenší světlostí 100 mm. Strop žumpy musí být vzduchotěsný, únosný a nerozebíratelný. Vstupní otvory musí být zakryté litinovým uzamykatelným poklopem.
Domácí čistírna odpadních vod
Činnost čistírny spočívá v tom, že odpadová voda je po celý den shromažďována v čistící nádrži a čištěna působením aerobních baktérií. Po vyčištění a při minimálním přítoku (např. v ranních hodinách) je vyčištěná voda nasycená kyslíkem a vypuštěná do blízkého recipientu, případně do záchytné nádrže, ze které se použije např. na zalévání zahrady. Kal je v důsledku stabilizace aerobním postupem bez zápachu. Pokud uživatel nemá jak kal využít, může ho celoročně uskladnit v izolované nádrži, která se staví hned za čistírnou. Přebytečný kal z čistírny se jedno ročně odsaje fekálním vozem. Na vybudování přípojky nejčastěji používáme kameninové potrubí a potrubí z plastu (PP,PVC,PE). Na vnitřní kanalizaci použijeme potrubí z PVC, PE-HD,PPB,ABS, litiny a kameninové. Potrubí zabudované do stavby musíme použít certifikované. Protože je velmi náročné, sestavit dobře fungující kanalizaci z komponentů od různých výrobců, životnost kanalizace můžeme prodloužit použitím certifikovaných systémů.
Odvádění odpadních vod
Na vybudovanou veřejnou kanalizaci nebo žumpu připojujeme vnitřní kanalizaci kanalizační přípojkou. Ta je součástí veřejné kanalizace. Nejmenší světlost přípojky je 150 mm. Děláme ji co nejkratší a v jednotném sklonu. Území nad kanalizační přípojkou v šířce 0,75 m od její osy na obě strany nesmí být zastavěné ani osázené stromy. Na kanalizační přípojku děláme vstupní šachtu kruhového průřezu (průměr nejméně 100cm). Umožňuje kontrolu potrubí a jeho čištění. Zřizujeme ji v místech, kde se mění směr, sklon a profil potrubí a v revizní šachtě před objektem na odebírání vzorků odpadní vody.
Zkouška vnitřní kanalizace
Potrubí po dobu zkoušky vodotěsnosti naplníme vodou. Tlak (nejméně 3 kPa a nejvíce 50 kPa ) po jedné hodině nesmíme na 10 m2 vnitřní plochy potrubí klesnout o 0,5 1/h. Potrubí se po osazení zařizovacích předmětů a napuštění zápachových uzavírek zkouší i na plynotěsnost. Odpadové potrubí se napustí přes nejníže položenou tvarovku zkušebním plynem na přetlak (0,4 kPa (větrací potrubí musí být utěsněné). Zkouška je úspěšná, pokud v celém objektu po půlhodině není cítit ani vidět zkušební plyn.
