Dlažby

Jak si vybíráme

V koupelně i v kuchyni je obyčejně více předmětů, které působí nesúrodo. Jednobarevná a klidná obkladová plocha působí v obou případech zjednodušeně. V obýváku by měl nábytek s podlahou bezpodmínečně ladit. Rozměry místnosti však dlaždice tvaru čtverce vizuálně neovlivňují. Ale jejich barva, lesk, nebo matný povrch různě působí při denním a umělým osvětlení. Dlažby v rodinném domě využíváme na úpravu vnitřních nebo venkovních ploch, které budou vystavěné velkému namáhání, vodě chemikáliím nebo účinkem venkovních klimatických podmínek. Většinu jich zhotovujeme jako vícevrstvé konstrukce.

Dlažba spolu se stropem má zabezpečovat:

• vzduchovou nepriezvučnosť, krokovou nepriezvučnosť
• tepelnou izolaci
• minimální odnímatelnost tepla

Nášlapná vrstva podlahy musí být pružná, protismyková, bezprašná, s malou tepelnou vodivostí, lehce čistitelná, schopná tlumit krokový zvuk, odolávat vnikání vody do spodních vrstev podlahy. Roznášecí vrstva leží zpravidla pod nášlapnou vrstvou a někdy tvoří jeden celek, hlavně při zjednodušených skladbách podlah. Požadavek na tepelně a zvukově-izolační vrstvu upřednostňujeme tam, kde horizontálně konstrukce oddělují od sebe dva prostory s rozdílnými teplotami nebo při podlahách realizovaných přímo na terénu. Tepelně-izolační vrstvu klademe přímo na roznášecí vrstvu. V určitých případech může tepelně-izolační vrstva plnit úlohu roznášecí vrstvy (z perlitu, termobetonu). Zvukově-izolační vrstvu umístíme pod roznášecí vrstvu, která tlumí krokový zvuk a současně i zvuk šířený vzduchem. Vodotěsnou vrstvu podlahy ukládáme přímo na terén, nebo v suterénních místnostech. Ve vnitřních prostorech vodotěsnou vrstvu klademe na WC, koupelně, prádelně a jiné technické místnosti.

Dlažba

V prostorech WC, koupelně a někdy i kuchyně je často používanou podlahou keramická dlažba (např. Rako, Kerko, Hob). Lepíme ji na rovný povrch do lepidla na dlažbu (např. Baumit). Nenasákavou (vysoce tuhou) dlažbu lepíme do speciálních lepidel. Cena za materiál dlaždic se pohybuje od 300-800 Sk/m² za domácí a české dlaždice, okolo 1300 Sk/m² za italské nebo španělské dlaždice a za leštěné gresy 1 500 Sk/m².
Povrch teras, chodníků a jiných venkovních prostorů můžeme dláždit kromě keramických mrazuvzdorných dlaždic i dlaždicemi z lomového kamene, kamennými nebo betonovými dlaždicemi. Dlaždice betonové a z lomového kamene klademe do pískového (štěrkopískového, slouží jako drenáž), případně do cementovo-pískového lůžka. Speciální dlažba je z dřevěných klátikov (buk, dub). Vytváříme ji na dobře upravený betonový podklad. Klátiky namočené do asfaltu ukládáme do asfaltové 10 až 15 mm silné vrstvy betonového nebo hrubého pískového lůžka. Před realizací plochy podlahy nad 5-6 mm nesmíme zapomenout na dilataci podlahy. Pomáháme si přitom lištami nebo trvale pružným barevným tmelem. V technických místnostech, skladech nebo garážích jsou nejčastěji používané lité podlahy. Jsou jednoduše realizovatelné, jednoduše na údržbu a cenově laciné (terazzo, litý beton, sádrové podlahy). Bezprašnost a čistotu zabezpečíme nejčastěji podlahovinami na bázi PVC. Vysokou oderuschopnost mají dlažby a obklady z kameniny. Klademe je do exteriéru a do kuchyní.

Na vrch strany

Technické parametry

Tvrdost dlažby
Povrch dlažeb může mít různou tvrdost, která je definována namáháním na dlažbu podle skupin:

1. skupina - patří dlažby a obkladačky s velmi nízkým namáháním. Nesmí být vystavené poškrábání. Můžou být například v ložnici.
2. skupina - jsou sem zařazené ty, které vydrží lehké poškrábání, například do koupelen
3. skupina - zatížení jsou dlažby a obkladačky, které se zatěžuje průběžně, ale ne enormně – celý byt, chodby, haly, kuchyně
4. skupina - patří sem materiály, které jsou určené na silné namáhání a můžou se využít na dláždění vstupních prostorů, garáží, schodišť a teras

Rozměry
Pokud nemáme při sobě odborníka při koupi materiálu, obkladu nebo dlažby, můžeme postupovat takto: z jednoho nebo dvou obalů si vybereme 10 až 20 ks obkladového materiálu, položíme je kus po kuse na rovný podklad (stůl) a oproti světlu se podíváme, jestli nejsou vyduté nebo preliačené a jestli jsou stejně silné. 10 až 20 kusů z toho samého nebo jiného vzorku postavíme na hranu (na kant) na rovnou plochu a podle pravítka nebo jiné rovné plochy zjišťujeme (oproti světlu) jejich rozměrovou stálost. Velké odchylky můžou citelně narušit celkový obraz obložené plochy obytného prostoru hlavně tehdy, pokud jsme mezi jednotlivými kusy ponechali úzké rýhy. Při koupi obkladaček a dlaždic získáváme informace o technických parametrech v katalozích výrobce nebo na obalu, kde musí být jednotlivé kategorie zatížení jasně vyznačené. Na obalech materiálů z dovozu jsou třídy kvality vyznačené takto:

• červenou barvou je na obalu vyznačená první třída
• modrou barvou je vyznačená druhá a třetí třída

Domácí materiály se běžně dělí jen na 1. a 2. třídu. Na výrobky 1. třídy se kladou tyto podmínky: nízký hloubkový oděr a mrazuvzdornost.

Zásady při obkládání

Starší metoda lepení obkladu je do 15 až 20 mm silné vrstvy cementové malty. Tento způsob se používá t.č. už jen na eliminované nerovné podlahy nebo při obkládání I: přírodního kamene, přičemž lepidlo se nanáší na obklad.
Obkládání do tenké vrstvy lepidla děláme obyčejně na rovný podklad hřebenovou nebo ozubenou špachtlí, přičemž lepidlo nanášíme jen na podklad a ozubení záleží na obkladačkách.
Tenkovrstvá lepidla mícháme přesně podle návodu uvedeného na obale nejlépe silnou elektrickou vrtačkou a míchací násadou při nízkých otáčkách. Čas zpracování materiálu lepidla je ten, ve kterém musíme materiál použít. Po uplynutí doby ho neředíme a musíme ho vyhodit. Spárování je utěsnění povrchu zaplněním spár tekutou měkkou spárovací maltou. Nanášíme ji gumovou stěrkou a ihned po zaplnění spár plochu umýváme vlhkou (netekutou) velkou špongiou. Při práci s moderními lepidly používáme rukavice.

Obkladačky
Různorodost tvarů a barev obkladaček neklade hranice jejich použití. Oblibě se těší vzory německé secese s květinovými ornamenty, nebo i styl tzv. Bauhausu, s využitím keramických obkladů stěn a podlah jako ztvárňovacího prvku. Na místech, kde se obkladačky doteď používaly z praktických důvodů, zdůrazňujeme dnes jejich estetickou stránku.

Lepení a spárování
V bytě obkládáme stěny, výstupky i výklenky. Místa prostupů vodovodních a odpadních rour přesně vyznačíme a v obkladu je vytvoříme vyřezávačkami ( ne kleštěmi). Neměly by být na okraji, ale spíše ve středu plochy obkladu. Sprchu a vanu musíme nainstalovat vodotěsně. Pokud jsou rozměry místnosti jiné, než násobek rozměru obkladu, musíme si dobře rozmyslet, kde nalepíme necelý kus. Jednobarevné plochy bychom měli oživit. Je dobré vyhotovit si výkres (např. v měřítku 1:10), ve kterém si vykreslíme každou jednotlivou plochu. Pomůže nám to vypočítat množství obkladaček a spárovací hmoty, připravit si potřebné nářadí, které bychom neměli shánět až tehdy, kdy začneme dělat. Aby se práce vydařila, změříme svislost každé plochy, každého rohu, aby šířka každé stěny, v každé poloze byla stejná.

Na vrch strany